Necelých 7000 lokomotiv bylo vyrobeno ve 13 lokomotivkách okupované Evropy. Po roce 1945 převzaly ČSD celkem 185 lokomotiv a označily je řadou 555.0. V roce 1959 prodaly ČSD 22 lokomotiv do Bulharska a v roce 1960 dvě lokomotivy do jugoslávských uhelných dolů Kreka. Dalších sto lokomotiv zakoupily ČSD v letech 1962-1963 od SŽD a označily je 555.0201-300. Záhy bylo 94 nově pořízených včetně 108 původních lokomotiv přestavěno na vytápění mazutem a označeno řadou 555.3. Zbylé uhelné „Němky“ byly vyřazovány z provozu v průběhu šedesátých let, poslední dosloužila v roce 1973.

Lokomotivu 555.0153 (ex 52.7620 DR) prodaly ČSD společně s 555. 0103 v roce 1960 do uhelných dolů Kreka v tehdejší Jugoslávii. Tam byla označena řadou 33-502 a sloužila až do roku 1990. V roce 1991 rakouský spolek 1. ÖSEK zakoupil v Jugoslávii šest lokomotiv řady 33 včetně 33-502. V roce 2001 lokomotivu 33-502 zakoupil KHKD. V říjnu 2001 byla lokomotiva předána ŽOS České Velenice do opravy ke zprovoznění.

Oprava lokomotivy byla dokončena v listopadu 2002 a byl zahájen zkušební provoz. V únoru 2003 lokomotiva úspěšně vykonala technicko-bezpečnostní zkoušku a stala se tak další provozuschopnou lokomotivou KHKD.

Lokomotiva byla v provozu do roku 2020, kdy skončila způsobilost parního kotle, a bylo nutné vykonat velkou opravu. Na podzim roku 2020 byla uzavřena dohoda mezi KHKD a MSST Žamberk o zapůjčení lokomotivy právě pro provoz vlaků Králického Sněžníku. V zimě 2020 – 2021 byla provedena celková oprava kotle a průběžně vždy přes zimu se na stroji opravují další a další věci, aby byla vždy na sezónu připravena ve výborné kondici.

Dne 4. 11. 1977 ji od rakouských drah odkoupila švýcarská společnost Eurovapor se záměrem nasadit ji na nově otevřenou muzejní železnici Wutachtalbahn. Od roku 1982 do roku 1986 byla pravidelně využívána pro vedení muzejních vlaků na Wutachtalbahn. V roce 1987 musela být odstavena z provozu kvůli stavu kotle, zejména měděné pece.

Od 19. prosince 2015 byla lokomotiva umístěna v železničním muzeu v bývalém depu Heilbronn už jako majetek spolku Dampflokfreunde Schwarzwald-Baar e.V. (dříve Wutachtalbahn e.V). Dne 10. září 2016 byla lokomotiva převezena do České republiky do Bečova nad Teplou, kde našla dočasné útočiště. Zde vykonala i potřebné zkoušky, aby pak začátkem prosince mohla přejet do depa Letohrad.

Na jaře roku 2017 se lokomotiva zúčastnila Drážďanského srazu parních lokomotiv ještě pod označením 93.1360. České veřejnosti byla oficiálně představena dne 1. 5. 2017 v Benešově. V roce 2018 dostala lokomotiva nové české označení číslem 431.032, olovníky do pece a černý nátěr podvozku. V novém kabátě se pak představila na akci „S párou do Zubrnic“ pořádanou Zubrnickou museální železnicí ve dnech 1. až 3. června 2018.

V roce 2020 byla první lokomotivou, která zahájila provoz historického expresu „Králický Sněžník“ pod hlavičkou Muzea starých strojů a technologií v Žamberku, po zapůjčení silnější lokomotivy řady 555 se do provozu vlaku zapojuje pouze zřídka, ale vyjíždí nejméně na jednu jízdu Králického expresu každý rok.

Konstrukčně však všechny rychlíkové vozy evropských správ vycházejí ze stejných vzorů, a proto i tyto vozy jsou konstrukčně velmi podobné vozům našich výrobců ze stejného období. Restaurovaný velmi dobře dokumentuje způsob a úroveň rychlíkové přepravy v meziválečném období. Vůz je obecně dochován ve velmi dobrém stavu, a co je naprosto unikátní, že je z velké části zachován i původní interiér s většinou dobového vybavení i doplňků.

Tento vůz byl restaurovaný za podpory Ministerstva dopravy v rámci programu „Podpora obnovy historických železničních kolejových vozidel v období 2017-2020“.

Restaurovaný exponát tak velmi dobře dokumentuje způsob a úroveň rychlíkové přepravy v meziválečném období. Ve voze se nedochoval interiér tzn. zejména obložení stěn sedačky a zavazadelníky, které byly podle původní dokumentace vyrobeny nové v přesné replice. Kromě toho vůz prošel celkovou obnovou exteriéru – vyvaření vozové skříně a nový lak. Kapacita vozu je 80 míst k sezení. Vůz je majetku Muzea starých strojů a technologií. Jeho restaurování byl finančně podpořeno Pardubickým krajem.

Spodek vozu je ocelový, vyztužený vzpínadly, podvozky jsou středoevropského typu. Vnitřní obložení stěn a stropu je z peřejek, příčky a chodbová stěna jsou z dřevěných rámů vyplněných dřevěnými deskami a peřejkami. Na obou koncích vozu je záchod. Provedení nápisů na vozové skříni odpovídá 1. epoše ČSD do roku 1956. Vůz Ca 11269 kkStB přešel v roce 1918 pod označením Ca 37-192 k ČSD. Později byl ČSD označen Ca 4-5461, v letech 1938-1945 byl odstoupen DR, kde jezdil pod číslem 200949. V 50. letech byl přestavěn na obytný vůz. Po roce 1989 jej od ŽS Praha získal KHKD. Do původního provozního stavu byl uveden po rozsáhlé generální opravě provedené v KOS Krnov v roce 1994. V roce 2020 získal KHKD dotaci z programu č. 127 66 „Podpora obnovy historických železničních kolejových vozidel v období 2017–2020“ Ministerstva dopravy na nový vnější lak vozu. Opravu podpořila také Nadace Okřídlené Kolo. Lak provedla LAKOVNA ZEGA s.r.o.